I coura dokáže být vážná

7. února 2017 v 16:04 | Coura. |  TT
V listopadu minulého roku mě tragicky opustil můj kamarád, který mě provázel posledními roky mého života. Začátek našeho seznámení byl nevinný, ale jak šel čas, došlo to do stádia, kdy jsme si museli řekli, že jsme natolik stejní, protože oba se neradi vážeme a že by nám to neklapalo. Ani jednomu to nedělalo problém. Později jsme spolu začali spát a to pravidelně. Oba jsme byli střelci. Dokážeme rozeznávat od sebe city a sex.
I tohle sexuální dobrodružství, jak šel čas, zaniklo. Do našich životů přišli opravdové vztahy, ale naše kafíčkování na benzínkách nepřestalo. Stále jsme se vídali. Sice už né tak často, ale i přes to jsme si na sebe čas našli. Podrbali naše drahé polovičky a řekli si, jak je stejně nejlepší být nezadaný.
I přes to, že jsme potom byli oba nezadaní, tak vše zůstalo na čistě přátelské linii.
Proč vám to píšu? Proč máte pocit, že toto není tématem týdne? Dozvíte se, tak čtěte dál. . .


Dneska ráno jsem vstala se smíšenými pocity. Na jednu stranu v mém srdci byl mírný klid a na druhou stranu mi po zádech proběhla husina.
Zdál se mi sen, kde jsem byla v nějakém hloučku lidí a zahlédla tam toho mého kamaráda. Stál tam v zajímavém tmavě modrém oblečku. Běžela jsem za ním a celá překvapená na něho vychrlila, co tu dělá, že jsem ho dlouho neviděla. On nic neřekl. Vytáhl klíče a šel pomalu a potichu k takovým zvláštním dveřím. Já mu jen stačila říct, kam jde, že jsme se dlouho neviděli, že bych si sním ráda popovídala a on jenom odvětil: ,, Už musím jít". Potom za sebou zavřel dveře, které už nešli otevřít.
Dostal se můj kamarád na konec své cesty až teprve teď a přišel se rozloučit? Po probuzení jsem měla teplo na duši z toho, že jsem ho opět mohla vidět.
Opravdu by mě zajímalo, co nás čeká na konci cesty našim životem.

Každopádně je důležité, aby jsme si život užili dokud můžeme být tady. Nikdy nevíte, kdy plamínek naší svíčky vyhasne. Může to být za desítky let. No možná už zítra.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 7. února 2017 v 16:24 | Reagovat

To je mi moc líto, asi tě to nikdy úplně bolet nepřestane :-(

2 Jana Jana | E-mail | Web | 8. února 2017 v 14:49 | Reagovat

Symbolika ve snech je kouzelná ... Nebo možná spíše náš výklad ... To, co jsi popsala, je hrozně krásné ... Nechť je mu lehká zem.

3 raive raive | Web | 13. února 2017 v 12:11 | Reagovat

Na jednu stranu to zní hrozně smutně, ale na druhou stranu je to hrozně krásný. Občas se mi těžko věří tomu, co se mi zdá, protože je to až moc reálný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama