Coura romantička

19. ledna 2017 v 12:03 | Coura. |  Diary
Ať už jsem se snažila jak jen to šlo, tak nemoci a viry už mě také pohltili. A řeknu vám, že taková nemoc z člověka udělá docela trosku. Dnes ráno jsem se probudila s pocitem, že mi někdo chybí po mém boku a jak krásné by bylo, kdyby vedle mě někdo ležel a já se mohla přitulit. To je jasný příznak nemoci. Možná to jen mám zafixované z dětsví, jak kolem mě máma lítala, opečovávala, byla jako anděl při mém boku a já zase chtěla, aby to tak bylo.


Jak se takhle nudím doma v posteli, tak často vzpomínám a přemýšlím. A dnes bych se s vámi chtěla podělit o jednu super historku, která se nestala zase tak dávno. V tomhle článku si přijdou na své romantické dušičky.


. . .


Bylo nebylo..


V jedné krásné slunné zemi, pojmenované Itálie, se všichni zrovna chystali popíjet vínečko a tančit do brzkého rána. Samozřejmě i já a mé tehdejší kamarádky. Itálii jsem si hned zamilovala a především ty snědé hnědovlasé navoněné muže.


Víte, když máte stejnou povahu jako já, tak tady ta země je jako ráj. Ráj na zemi. A není nad pravý a nefalšovaný jih Itálie.
Už jste si někdy řekli, že byste chtěli žít, tak nějak bez stresu, nematerialisticky, po obědě nepracovat, dát si lahodnou kávu a po večerech jenom tancovat? Kde vás muži budou brát jako královny? Pokud něco takového hledáte, tak jih Itálie je tou správnou volbou.




Každý večer jsem chodila na diskotéky a jednou se tam sblížili mé oči s mladíkem, jehož jméno bylo Walter. Po tom, co jsme spolu tančili, tak mě chytl za ruku a odtáhl mě pryč. Procházeli jsme se a povídali si přes google translate. To bylo dost vtipný. Dostali jsme se na pláž a teď si představte, jak slyšíte v dáli jenom italské písničky a vlny, které naráží na břeh a jeho sladký smích. Takhle, když na to myslím, tak mi to přijde, jak díl z telenovely Divoký anděl nebo Šeherezáda. Bože, jak já to nesnášela.



Jak to jinak mohlo skončit než líbáním do brzkých ranních hodin.

Nejromantičtější den v mém životě byl, ale následující den.

Když jsem si válela šunky na pláži a chytala bronz, slyšela jsem pořvávat nějaký kluky a no jasně, kdo jiný by to mohl být než Walter s jeho kumpány. Je bylo vždycky slyšet. Čekala jsem, zdali zamnou přijde nebo bude dělat, jakoby se předešlou noc nic nestalo. Vypadalo to na druhou variantu, ale potom jsem si všimla, že na mě stále pokukuje. Nedává na sobě nic znát. Potom na mě mávl a nenápadně ukázal, že mám dojít ke zmrzlině. Já šla. Nemohla jsem ho najít a tak jsem se netrpělivě rozhlížela všude a on na mě zezadu skočil. To mi přišlo tehdá dost vzrušující. Šli jsme se zase projít, ruku v ruce. Byla jsem z toho všeho naprosto v sedmém nebi. Kdysi jsem totiž nebyla tak zkažená jako dnes. Ta romantická duše ve mě byla. Tak si umíte jistě představit, co prožívá holka, která zažívá románek, jak z filmu a ještě s krásným italem.


Na procházce nám začalo pršet a tak jsme utíkali pod takový altánek a začali jsme se vášnivě líbat. A když říkám vášnivě, tak to bylo opravdu extra vášnivé. A trvalo to dokud nepřestalo pršet. Řeknu vám, že nic romantičtějšího jsem asi už nezažila.



Je to nádherná vzpomínka, která mě bude pronásledovat dokonce mých dnů, co budu naživu.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 8. února 2017 v 14:56 | Reagovat

Zajímavé, že nejvíce vzrušující a krásné a plné energie bývají vzpomínky bez sexu :)

2 Iracionálně - Inkognito Iracionálně - Inkognito | Web | 12. února 2017 v 22:45 | Reagovat

Nikdy by mě nenapadlo, že tenhle ty deníku mě doslova pohltí. Vážně vzršující článek. Jdu na další :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama