Leden 2017

Coura romantička

19. ledna 2017 v 12:03 | Coura. |  Diary
Ať už jsem se snažila jak jen to šlo, tak nemoci a viry už mě také pohltili. A řeknu vám, že taková nemoc z člověka udělá docela trosku. Dnes ráno jsem se probudila s pocitem, že mi někdo chybí po mém boku a jak krásné by bylo, kdyby vedle mě někdo ležel a já se mohla přitulit. To je jasný příznak nemoci. Možná to jen mám zafixované z dětsví, jak kolem mě máma lítala, opečovávala, byla jako anděl při mém boku a já zase chtěla, aby to tak bylo.


Jak se takhle nudím doma v posteli, tak často vzpomínám a přemýšlím. A dnes bych se s vámi chtěla podělit o jednu super historku, která se nestala zase tak dávno. V tomhle článku si přijdou na své romantické dušičky.


. . .


Bylo nebylo..


V jedné krásné slunné zemi, pojmenované Itálie, se všichni zrovna chystali popíjet vínečko a tančit do brzkého rána. Samozřejmě i já a mé tehdejší kamarádky. Itálii jsem si hned zamilovala a především ty snědé hnědovlasé navoněné muže.


Víte, když máte stejnou povahu jako já, tak tady ta země je jako ráj. Ráj na zemi. A není nad pravý a nefalšovaný jih Itálie.
Už jste si někdy řekli, že byste chtěli žít, tak nějak bez stresu, nematerialisticky, po obědě nepracovat, dát si lahodnou kávu a po večerech jenom tancovat? Kde vás muži budou brát jako královny? Pokud něco takového hledáte, tak jih Itálie je tou správnou volbou.




Každý večer jsem chodila na diskotéky a jednou se tam sblížili mé oči s mladíkem, jehož jméno bylo Walter. Po tom, co jsme spolu tančili, tak mě chytl za ruku a odtáhl mě pryč. Procházeli jsme se a povídali si přes google translate. To bylo dost vtipný. Dostali jsme se na pláž a teď si představte, jak slyšíte v dáli jenom italské písničky a vlny, které naráží na břeh a jeho sladký smích. Takhle, když na to myslím, tak mi to přijde, jak díl z telenovely Divoký anděl nebo Šeherezáda. Bože, jak já to nesnášela.



Jak to jinak mohlo skončit než líbáním do brzkých ranních hodin.

Nejromantičtější den v mém životě byl, ale následující den.

Když jsem si válela šunky na pláži a chytala bronz, slyšela jsem pořvávat nějaký kluky a no jasně, kdo jiný by to mohl být než Walter s jeho kumpány. Je bylo vždycky slyšet. Čekala jsem, zdali zamnou přijde nebo bude dělat, jakoby se předešlou noc nic nestalo. Vypadalo to na druhou variantu, ale potom jsem si všimla, že na mě stále pokukuje. Nedává na sobě nic znát. Potom na mě mávl a nenápadně ukázal, že mám dojít ke zmrzlině. Já šla. Nemohla jsem ho najít a tak jsem se netrpělivě rozhlížela všude a on na mě zezadu skočil. To mi přišlo tehdá dost vzrušující. Šli jsme se zase projít, ruku v ruce. Byla jsem z toho všeho naprosto v sedmém nebi. Kdysi jsem totiž nebyla tak zkažená jako dnes. Ta romantická duše ve mě byla. Tak si umíte jistě představit, co prožívá holka, která zažívá románek, jak z filmu a ještě s krásným italem.


Na procházce nám začalo pršet a tak jsme utíkali pod takový altánek a začali jsme se vášnivě líbat. A když říkám vášnivě, tak to bylo opravdu extra vášnivé. A trvalo to dokud nepřestalo pršet. Řeknu vám, že nic romantičtějšího jsem asi už nezažila.



Je to nádherná vzpomínka, která mě bude pronásledovat dokonce mých dnů, co budu naživu.






Hluboké a vážné zamyšlení

17. ledna 2017 v 17:39 | Coura. |  TT
Téma tohoto týdne je fanatismus. Jen co jsem dočetla toto slovo, se mi vybavil můj fanatický život. Lépe bych ho nepopsala. Je to docela k zamyšlení téma, protože mi hned do hlavy naskákalo sto miliónu myšlenek. A já bych se dnes ráda s vámi podělila o tyto myšlenky.

Zaprvé, pod fanatickým člověk se mi vybaví osobnost jako je například Adolf Hitler a také různé náboženství. Je to takový typ diktátorství, ze kterého mám husí kůži a negativní pocity, myšlenky. V jisté zdravé míře mám sama problém s autoritami. Možná to je ten důvod, proč takové pocity mám. Co se týče vztahu nebo, když si vybírám nějaké, jak já říkám "kořisti", tak jedině pravý opak mě. Někoho, kdo mi nebude chtít velit.




Zadruhé, nedokážu přestat myslet na moji budoucnost. Stále v myšlenkách přemýšlím, co a jak udělám. Plánuji věci ohledně cestování, protože to je něco, co v mém životě je potřeba a za čím si hrdě půjdu, i kdyby mě to mělo stát, cokoliv. Já často všem okolo mě říkám, jak je život krátký a jak je potřeba si ho užít do poslední vteřiny. Bez ohledu na to, kde kdo žije, kolik mu právě je let nebo co se týče finanční stránky. Jenže všeho s mírou, jak se říká, protože to dokáže být opravdu zrádné.

Přemýšlím nad životem tak často, že když jeden den nic nedělám a jen třeba spím, tak na mě přijdou depky, že ztrácím čas. A to by jste mě měli vidět, když mi někdo vymlouvá, jak toto není smyslem života nebo když mi někdo říká, jak je život jen o práci, že bavit se smí jen politici a zbohatlíci. To se ve mě nakupí veškerá zlost a rozzuří, že by okolo mě vše shořelo na sto kilometrů. A to už trošku zavání fanatismem. Je to, jakoby jste řekli fanatickému muslimovi, že je islám na hovno a žádný Alláh neexistuje. On by pak po vás hodil bombičkou.

Na závěr bych vám chtěla říci, že jestli cítíte, že skrz něco by jste šli, i přes mrtvoly, je potřeba si to promyslet a neškodit tím druhým. Taky není dobré všem vnucovat svůj názor a nutit lidi okolo sebe, myslet si totožně to stejné, co vy.
















Vypusť děvku.

16. ledna 2017 v 20:47 | Coura. |  Diary
Každým dnem si říkám, že je opravdu lepší být coura. Není lepší pocit než být bez citu a namotávat, namotávat. Není lepšího pocitu, jak to, že jste získali tu vyhlídlou kořist. Je to jak když posilujete a už jsou znát výsledky. Ten slastný pocit.


Víte, dnes mi můj osud opět ukázal cestu, kterou se mám vydat. Potvrdila jsem si moje místo ve společnosti a také to, že zadanost je stupidní hloupost. Kde je napsáno a dáno, že člověk musí být zadaný? Nikde.


Pokud jste nečetli článek o plese, tak vám radím si ho přečíst ať víte, o co jde.


Byl tu jistý kouzelník, který mě očaroval a zmanipuloval, že jsem v životě nevěřila, že se to někomu podaří. Myslela jsem si, že to bylo moje dvojče z minulého života, jak moc stejný a sehraný se mnou byl. Nevím, jestli jsem byla tak moc opilá a celé si to dokreslila jako pohádku nebo se úplně zbláznila.


Můj zlatý milý kouzelníček je zadaný. To neměl dost soudnosti mi to sdělit?

Takže žádná káva, nic.



Už se těším až ze mě vyletí ta největší děvka v pátek na dalším plese a to vám říkám, že takhle klidná dlouho nebudu !!!


Ámen





Coura na plese !!!!

15. ledna 2017 v 23:37 | Coura. |  Diary
Tak mé milé čtenářky, konečně jsem vystřízlivěla a je čas na další článek. A kde je nejvíce prostoru a času než ve vlaku? Ano, právě sedím ve vlaku, ve velkoprostorovém voze a naproti mě sedí mladík ve vínovém svetříčku s výstřihem do V, který si brouká, špulí rty a cvaká něco do notebooku značky HP. Je to hnědovlasé modroočko se strništěm. Strniště je zlo, sexy zlo. Taky mi furt šlapal na kozačky. Asi si moc neuvědomuje, kolik práce dá vyleštit a vyčistit takové kozačky. Naštěstí měl sladký, trošku teplý úsměv a je to architekt. Nevím proč, ale architekti mi přijdou zajímavý. Moc ráda bych se s vámi podělila o ten krásný výhled z okna ... (článek jsem psala už odpoledne) ... Krajina byla celá zasněžená a krásně se vše lesklo od slunka, ačkoliv mám stejně nejradši léto a už se ho nemůžu dočkat. Taky jsem si dnes připomněla, jak hnusný umí být kafe z automatu Cafe + CO. Fuuj.

Teď už konečně k tomu plesu. Jelikož byl pátek 13., tak jsem čekala nějakou pohromu. Né, že bych byla nějaká pověrčivá, to ne, ale jisté obavy tam byly. Ten den byl potřeba naplánovat z minuty na minutu, aby se nic nepokazilo. Moje super minuty mi stejně nevycházely. Potřebovala jsem odvoz rychle a tak kamarád vytáhl od dědy to legendární auto jehož jméno, každý z nás zná. Ta skvělá limuzína škoda felicia. V autě seděli ještě kámoši ze základky a ti se rozhodli do mě už v autě nalít skvost pana Morgena.



Nejlepší bylo to, jak jsem neustále potřebovala mít v ruce panáka, abych zapomněla na tu bolest z podpatků. A když už alkohol začal působit, tak byla potřeba to rozjet ve velkém stylu. Není nic lepšího než jít nabalovat rovnou dj's, aby nás nechali s kámoškou tancovat na pódiu. Hodně lidí si myslelo, že je to součást plesu. Ne, nebyla. Tak aspoň vytáhli chlapci šampaňské. Na něho jsem měla opravdu chuť. Když nás tam začali opravdu balit a měli úchylné narážky, bylo načase vzít kámošku a odejít na bar.




Po cestě jsme narazili na kouzelníka, který měl svoji show na tom plese, tak padl návrh, že ho pozvu na drink, když mi ukáže kouzlo, které mě nadchne a povede se, protože mi nepřijdou kouzelníci nějak extra zajímavý. On mi ukázal opak.

Fakt mě překvapil a nešli jsme na jede drink. Padlo jich daleko víc, že už ani já sama nevím, kolik jich bylo. Na baru se mi podařilo obhájit to, že na kouzlení nic není. On mi řekl, tak se ukaž, podal mi karty. No naštěstí mě v mládí sestřenka naučila kouzlo, které není ohrané a já koukala, že i v podnapilém stavu jsem ho dokázala oblafnut. Stouplo mi sebevědomí, tak mi nestačilo jedno kouzlo. Říkám ,, koukej, jak přičaruji rum ´´ a šlohla jsem za barem flašku rumu, když se číšníci nedívali. Jako popravdě, já tomu nevěřila, že to projde, ale zázrakem prošlo. Teď, když už byl rum a nějak jsme se seznámili, byla potřeba odejít do soukromí, kde by jsme se mohli sblížit daleko víc. Posloužila nám sedačka na balkóně. V mé hlavě se už míhaly myšlenky, jak po něm vyjedu, protože v tu chvíli už jsem to potřebovala. Jenže ono to nabralo jiné obrátky. Skončilo to povídání, záchvatů smíchů a posléze i tancování. Bože, není ani možný, jak moc mi byli sehraní. Parket byl jen náš. Cítili jsme se jak ve stardance.




Říkali jsme si, že to chce něco spontánního a první, co nás napadlo, bylo zapotřebí ukázat lidu, jak skvěle nám to spolu jde přímo na pódiu. Jó, hned si pro nás přišli sexy chlapíci ze security. Ještě je nutno podotknout, že jsem celou dobu tančila bez podpatků. Mé nohy už totiž nebyly skoro cítit, jak kdyby byly amputované. Po několika hodinách tance, jsem zjistila, že v mé noze byly střepy. Nezbývalo mi nic jiného než kopnout panáka a vytahat je. Vůbec to nebolelo, jak kráva. Tak jsem si k těm šatičkám dala tenisky. Však proč né.

Když nadešel čas loučení, tak jsem se trošku cítila, jak popelka, která musí utíkat pryč. Né domů, ale za kámoškou, která už si vedla svůj úlovek do blízkého klubu a já ji nemohla ztratit. On bohužel musel zůstat tam, ale stihli jsme se domluvit na kávu. Joooooooooo pije kávu. Žádné kakao. Mé věrné čtenářka již pochopí. No a pak přišla, tak dlouho očekávaná pusa a poté jsem utekla.

Mimochodem také na tom plese byl ten, který mi poskytl sex a nocleh po vánocích, jak jsme dostali pokutu za košík a tak dále. Ten mě prý nechtěl otravovat skrz to, že jsem stále lítala někde s "čarodějem" . Haha smůla.

V klubu už to bylo roztančené a já neměla chuť už tančit s jiným klukem, protože jsem věděla, že nikdo není na tančení lepší, jak kouzelník. Ale jistá zábava se našla. Hádejte jaká. No ode mě byste to rozhodně nečekali.
Moje kamarádka, která ještě nedávno byla plachou laňkou, tak teď si tam našla jeden dost dobrý úlovek a nejlepší bylo to, že za ni tam přijel ještě další. Víte, moje rady jsou nad zlato. Ona je krásným příkladem, jak z plaché laňky se stane krásná, sebevědomá žena. Mojí práci, ten večer, bylo dělat vše proto, aby ti dva se nesetkali, aby neviděl ten druhý, jak se dost vzrušeně líbá s tím prvním.




Tak mi nezbývalo nic jiného než s tím, co přijel si povídat, říkat, jak vůbec netuším, kde kámoška je. Později už mě chtěl pozvat na panáka, ale já odmítla s tím, jak moje játra už nezvládají. To byla milosrdná lež. Moje játra toho snesou, byste se divili. Stejně mi koupil alespoň fantu. Odmítla jsem ho, protože mi nepřijde v pohodě chodit na panáka s kámoščiným úlovkem, i když je to sexy hnědovlasé hnědoočko.


Chlapci od kámošek mi připomínají secondhand. Už jsou jak použitá věc. Takový kousek, tam nalezený, nepotěší ani nenadchne. Teda alespoň mě.

Musím se ale přiznat s jednou věcí. Trošku jsem ho zneužila k tomu abych se zbavila jedno týpka, co za mnou stále lezl. Řekla jsem mu svůj plán a on mě chytil a odtáhl.

Když se nad tím zamyslíte, tak jsem teď za couru opravdu nebyla. Popravdě nevím čím to bylo. Možná tím, že byl ten pátek třináctého. Každopádně teď v pátek mě čeká ještě jeden. Z toho mám možná i celkem strach. No necháme se překvapit.





Milý deníčku

12. ledna 2017 v 20:17 | Coura. |  Diary
Milý deníčku,


moje kamarádka mě velice irituje skrz to, že veškerý můj volný čas tráví na telefonu, místo toho, aby se se mnou bavila a rozebírala zítřejší ples. Ona si vykopala vlastní hrob. Seděli jsme v naší oblíbené kavárně při sklence rozlévaného vína. No a protože nám nestačila sklenka, museli jsme dokoupit celou flašku. Samozřejmě, flaška byla vypitá během půl hodiny a my už pak neměli, co dělat.



Pokud nevíte jaké víno si pořídit, Chardonnay je ta správná volba. Bylo zapotřebí ještě dokoupit víno rozlévané, alespoň dvakrát, protože jsme měli fůru času. Potom, co kamarádka málem shodila celý stůl, jsme se rozhodili, že už pít není potřeba. Několikrát ze mě se stal sněhulák, protože během noci, u nás nasněžily tak dva metráky. Pokud píšu s chybami, tak se olmouvám, ale víno je zrádné. Snažím se velice.


Zítra mě čeká ples. Bude tam milion známých lidí a milion známých mužů. Buď tam budou ti, co jsem s nimi už něco měla a nebo ti, co s nimi ještě plánuj něco mít. Tak čekejte extra speciál v neděli až vystřízlivým. Třeba to bude stejný trhák jako na pana Silvestra.



Chtěla jsem dneska využít sílu vůle a jít vám příkladem, jak alkohol není správný, ale nevyšlo to. Vůli nemám a sílu na ni už vůbec ne. A jediné s čím vás dnes mohu poučit je to, že je blbost abstinovat.

Radši pozvedněte číši a užijte si života dokud jste živý.


Mějte se krásně do neděle. Papa




Update courovského života

12. ledna 2017 v 10:00 | Coura.
Můžete poděkovat mé drahé silné vůli, že píšu další článek, protože jsem poslední dobou tak strašně lenošná, že bych se ztratila mezi lenochody. Víte, mám tisíc myšlenek, které bych chtěla napsat. Miliony nápadu na různé články, ale toho času už tolik není.


Zatím než se pustím do toho správného děje, tak vám oznamuji srdečně a s potěšením, že s panem P. je to na skvělé cestě. Začíná se mi otvírat, jak květ pampelišky. On mi snad fakt žere, že jsem ta hodná a nevinná.


Taky se v mém životě objevil ještě další přírůstek do sbírky. Je to nadšený sportovec a už jsem měla dva jeho kamarády.


Teď si trošku protiřečím s tím, jak jsem psala, že si dávám pozor na to, s kým se ty mé oběti baví. S tímhle asi udělám vyjiímku. Zatím jsem s nim nic neměla. Známe se od doby, kdy se naše duše střetly na krásném a tajuplném místě. V hospodě. Já vím říkám, že nejsem romantická duše. Tenkrát mě do té hospody dovedl můj kamarád, který je bejvalým spolužákem s mým bejvalým. Už několikanásobně bejvalým.


O něm ještě uslyšíte, protože kdykoliv se střetneme, tak vše vzplane a já hořím touhou ho alespoň ochmatat. Teď si možná říkáte, co když je to ten pravý, když se k sobě tak vracíme. Není, protože ti pravý neexistují. Je to tak vy romantické duše. Každopádně on je ten člověk, se kterým si nerozumíte, nemáte co říct a když si píšete, tak hovna. Jakmile se ale ocitnete někde venku a máte opět v sobě nějaké to alkoholové opojení, tak se neudržíte. V tenhle moment nemám žádnou silnou vůli. Nemám.




Nikdy nezapomenu na to, jak jsme byli ten kamarád, on a já spolu v jednom místním baru. Tančilo se a pilo. S bejvalým jsme nedávali na sobě znát to, jak moc se chceme. Když jsem si musela odskočit, tak pomalu kráčejíc si to na wc, mě někdo zatáhl za ruku. No jasně, byl to on. Přimáčkl mě na zeď u záchodků a vášnívé líbání mohlo začít. Bylo to tak spontání a sexy. Nezapomenutelný byl hlavně kamarád, který čirou náhodou šel na záchod a viděl nás tam, jak si to tam skoro rozdáváme přes oblečení, dodal jen jeho legendární větu: ,, Děláte si prdel? ". Vysmál se nám a odešel. My s chutí pokračovali dál.

Nejvíc sexy věc, co kdy muži mohou udělat pro to, aby mě dostali, tak je to právě toto gesto. Když muž se svým sexy tělem, mě pevně přitlačí ke stěně, k autu, k čemukoliv a začne mě líbat. Z této pasti už pak nemám šanci. Ach.


Zpět do hospody.

Byla jsem tam jediná holka v harému mužského pohlaví. Holka se pak cítí, jak královna. Teda, prvně se ti muži musí k té holce chovat jako ke královně. V tomhle případě, to tak bylo. Ten sportovec tam seděl na jednom panáku, tak tři hodiny. Seděl vedle mě. Měla jsem dost prostoru ho okouzlit. No všiml si toho i bejvalý, který měl pak dost idiotské narážky.


Nedávno měl narozeniny a já mu popřála. Od té doby si píšeme a dost mě to s ním baví. Daroval prý reebok mikinu v hodně tisíce korun pro jednu slečnu do dětského domova. No není to sladké?


Tento článek byl takový update, aby jste věděli, co a kdo se kolem mě teď pohybuje. Mimochodem ještě dodatek - opravdu zas tak často nepiju.

To be continued . . .






Coura se zpovídá a pak radí. Hoď očko ;)

10. ledna 2017 v 20:09 | Coura. |  TT
Víte co je síla vůle? To je když jste opojení flaškou či dvěma flaškami vína a začnou vás přitahovat skoro všichni. Ti, co se alespoň z nula celých nula nula jedna podobají Zacovi Efronovi či Paulovi Walkerovi. Když máte husí kůži, jen co vás sáhne, ale vy i přes to, nemůžete nic dělat. Proč? Protože kolem vás se točí milion známých lidí, kteří vás potají a nenápadně sledují. Analyzují každičký váš krok, aby věděli detaily přitom, až na vás budou házet špínu. Jsou nenápadný asi jako černoch z Lídlu. Mimochodem, proč by sakra nemohli být černoši v letáku? Bože proberte se.


Myslím, že mám psychickou nemoc, kterou bych nenazvala jinak než courovství. Jakmile na mě sáhne dotyčný, ať už omylem či účelně, tak mě se podlamují kolena, zapalují se mi lýtka a já bych už po něm nejradši vystartovala. Bože pomoc. Samozřejmě nemůžu, protože muži nemají rádi laciné holky, tak se musím snažit ještě nějakou dobu a hrát si vlastně na něco, co neexistuje.





Je ve mě jakýsi démon, co ovládá mé myšlenky. Co mě neustále nutí po nějakým pokukovat až to někdy bolí mě samotnou. Stále musím tu největší děvku, co ve mě dříme, držet na uzdě. Docela dbám na to, aby mé sexuální soukromí nebylo prozrazeno, aby žádný kluk nevěděl, s kým jsem co měla a aby mi uvěřili ty nevinné lži. Taky je potřeba vědět, že nejsou nějak přátelsky propojení všichni.


Potřebuji se vypsat z mých courovských pocitů. V reálném životě to mohu rozebírat jen s těmi vyvolenými, kteří to nepotřebují všude rozkřikovat. Bylo mojí potřebou si blog založit. Také z důvodu toho, že chci ženám ukázat jejich sílu. Je důležité, aby se měla žena ráda, aby se dokázala ocenit a byla sebevědomá.


Síla vůle mě provází vždy, kdy si musím uvědomit, že není dobré spát se všemi. I já sama mám svoji hrdost, vážím si sama sebe a spím, jak už jsem psala, s vybranými kousky, kteří mi do života něčím mohou přispět. Například jsem mohla poznat, že opravdu všichni muži nejsou stejní a že hodní muži nevymřeli. Jen je možné, že ti muži, co jsem s nimi něco měla a byli hodní, tak už hodní nebudou. Taky se mi stalo jednou, že ten sex byla chyba. Ale tak chybami se člověk učí nebo ne?





Ve většině případů jsem se něco nového naučila. Ať už vylepšit své výkony, dbát při sexu nejen na uspokojení toho druhého, ale i na sebe atd. Především, co mi dělá radost, že mám schopnost číst myšlenky z jejich očí. Každý ten pohled mi dělá nápovědu a já pak alespoň vím, co chtějí a co mám dělat.

To vše ze mě udělá tu úžasnou, na kterou se tak namotají.

Tuhle schopnost si může osvojit každá z vás. Možná by ale nebylo dobré, kdyby všechny ženy začaly používat tato kouzla. Na mě by pak třeba nezbyli žádní muži, ačkoliv by mi to možná stálo za ty šťastná srdíčka žen. Je nutno podotknout, že nejsem žádná feministka. Jen mi záleží na blaho žen, které si neumí dupnout a nevěří si. I muži jsou krásná stvoření plná radosti, bez kterých mi bychom nemohli existovat.


A jak si ji osvojit?


Začít můžete u očního kontaktu, kdy si vyhlédnete nějakou kořist. Ideální na to je, když čekáte na vlak a máte čas.

Krok 1.
Poohlédněte se po okolí a jakmile uvidíte tu správnou, tak nahoďte na něho očko. Váš pohled musí být upřimný a tak trochu lišácký. Opětuje vám pohled? Řekněte si v hlavě: Chci tě.
Krok 2.
Otočte hlavou a prohrábněte si vlasy a znovu proces zopakujte od prvního kroku. Tímto jste mu potvrdila to, že jste na něho nekoukla omylem, ale že za tím něco vězí.
Krok 3.
Potom se na něho delší dobu nekoukejte, ale sledujte nenápadně, zdali se kouká. Buď vám to sdělí kamarádka nebo odraz někde v okně či tak něco. Pokud se nechytil a nepokukuje, tak začněte od kroku prvního.
Krok 4.
Zdali pokukuje, je na čase se sladce usmát.



To je celý proces. Pak si zvolíte už vy, co vlastně od toho muže očekáváte. Chcete se seznámit? Běžte se ho na něco zeptat nebo vyčkávejte. Třeba se odhodlá sám. Pamatujte, v téhle době se už nehraje na to, že první krok dělají kluci. První krok dělá ten, kdo má větší koule. Jen pár kluků jsou toho schopni a to většinou v podnapilém stavu.


Doufám, že jsem vám trošku pomohla a pokud ne, tak alespoň jste si početli.
Přeji příjemný večer :)





Coura na prášky.

8. ledna 2017 v 14:05 | Coura.
. . . chystal se mě políbit a najednou ,,Slyšíš ten zvuk?", zeptal se ten sexy muž do pasu odhalen . . .


V tento moment skončil můj dokonalý sen a já musela opět čelit realitě. Ten zvuk bohužel nepřicházel ze snu, ale z opravdového života. Proklínám vás vy úžasné sny, které se rozhodnete skončit v tom nejlepším. Jste jako reklamy mezi jednotlivými dny. Pokud je to dobrá reklama, tak skončí brzo a pokud je to špatná reklama, tak se prodlužuje do nekonečných časových jednotek.





Zatím, co se z mého těla vylučuje hormon Kortizol (stresový hormon), já nesnáším všechno a všechny, především ty malé dětičky, co před mým oknem házely petkami. Jelikož jsem večer šíleně lenošná, tak spím s kontaktními čočkami, tak se probudím někdy s jednou a někdy pouze s rudými oči. Dnes jsem měla to štěstí a probudila se jen s jednou. Taky mi byla zima, protože mrzne, že i mé okna to nezvládají a umrzají. Skoro poslepu, jsem se vydala do kuchyně postavit vodu na kávu. Když jsem zjistila, že došla, tak se mi míhaly černé skvrny před očima. Mohlo to být ještě horší?
Po příchodu z obchodu s novou kávičkou, provětraná a skoro umrzlá, na mě koukala z poličky káva, která tam ležela, tak půl roku a já na ni zapomněla.


Přešla mě chuť na kávu a udělala jsem si bylinný čaj na uklidnění.

Toť začátek krásného dne.


Přeji vám, ať máte zbytek dne lepší než já a bez zbytečných stresů.

Zamyšlení ve vlaku jedné coury.

8. ledna 2017 v 11:00 | Coura.
Když jedete vlakem nějakou delší dobu, tak máte dost času na přemýšlení o vašem životě. Každá z nás už měla tu chvilku, kdy máte sluchátka a v nich pomalou vážnou hudbou, koukáte zamyšleně z okna a připadáte si, jak ve filmu. Jo, dnes jsem měla takovou chvíli já. Při kochání zasněženou přírodou, cesta utíkala jak mávnutí hůlky Harryho Pottera. Taky tomu pomohla píseň od Toulouse I Will Follow You. Děsně zamilovaná retro píseň, ale na spaní a přemýšlení je úžasná. Dokáže pohladit na srdci, vy se u ní můžete krásně zrelaxovat a utéct z reality. Popravdě, dost momentů z mého života jsou jak vystřižené z filmu. Někdy mi přijde, že režisér mého "filmu" má vážně dost blbý smysl pro humor. Ve vlaku také dost ráda přemýšlím nad životy spolucestujících. Každý člověk ve vlaku má svůj scénář a já bych si je všechny nejradši přečetla. Pokud zrovna neházím očko na nějakého muže, tak nad těmi lidmi přemýšlím, nenápadně je analyzuji a zkouším se filozoficky dojít a přiblížit se k jejich životem. No, někdy v mých myšlenkách vznikají šílené scénaře.





Četli jste hororovou knihu Spalovač mrtvol od Ladislava Fukse? Hlavní postavou je Pan Karl Kopfrkingl, pracující v krematoriu, který celý příběh o sobě tvrdí, jak je hodný mírumilovný člověk, nekuřák a abstinent, který nesnáší násilí, boje a války. Nakonec ale brutálně zabije celou svoji rodinu, protože manželčin židovský původ mu brání v kariéře.


Víte, když já se seznamuji s něžným mužským pohlavím, tak jste si mohli již všimnout, jak já zebe udělám jiného člověka. Stanu se tím, čím oni chtějí, abych byla. Při seznámení s mužem P., který je součástí mých posledních článků, taky jsem s ním ze sebe chrlila jaký jsem abstinent, nekuřák, žádná coura a to, že jsem se sním hned líbala, bylo přeci skrz to, že jsem slavila Silvestra a omylem ten alkohol se mnou zamával, protože za normálních okolností nepiji. Samozřejmě to nebylo tím, že jsem měla v sobě tak dvacet panáku a jeden kýbl Captaina Morgena. Nene.



Oni se na to namotají a já pak pomalu, ale jistě odhaluji svoji tvář, což oni nepostřehnou a tak se zamilovávají a zamilovávají. Jakmile to začne být vážné, tak je milosrdně odpálkuji, jak pan Kopfrkingl. Jsem také vrah. Vrah mužských nadějí na lásku. Nemůžu za to, že v aktuálním období mého života, nedokážu být věrná. Nedokážu milovat jen jednoho. Vždyť jich je tolik. Tolik krásných a zajímavých mužů. Tolik dvounohých ztělesněných hříchů.









Muži a kravaty

6. ledna 2017 v 23:32 | Coura. |  Diary
Když si představím, že příští týden se chystám na ples, kde bude statisíce mužů a budou mít oblečené kravaty a saka, tak mě to nenechává v klidu.

Klukovo sebevědomí stoupne, když má oblečené sako a tak budou zkoušet, co se dá. To je čas, kdy i největší blizničky, můžou se stát muži, na kterých se náš pohled zastaví. To nebude ale jen jejich čas, i můj. Budu v sedmém nebi.




Kluci a kravaty, kluci a saka. To je zlo. To je sexuální touha. Nepíšu teď o 50ti odstínech šedi. Ta knížka a celý příběh je podle mě fraška, kterou čtou ženy po čtyřicítce nebo mladé košťátka, které musí jít s trendy a nemají svůj vlastní styl. Nikdo neřekne potom, že je to jeho oblíbená kniha, protože je to blbost. Uznávám, že jako ženské porno je to dobré.

Pro ně sako znamená mnoho. Jak pro nás šminky, drogerka, kosmetika jsou pro nás součást naší osobnosti, tak oni to vidí v saku. Oni mají nevýhody v tom, že nemohou použít makeup. Představte si, že celý život nemůžete použít ani řasenku a jste přirozená, jak květinka. Jednou se namalujete a podtrhnete tak svoji krásu. Cítíte se jako Miss Universe, jakoby to by měl být váš den. Cítíte se být středem vesmíru. Jako rudá růže v záhonu, kde jsou jen samé žluté růže. Oni to tak mají se sakem. Je to jako maska. Přelud. Jejich svědomí vytažená na povrchu.

Jak mě to nenechává v klidu. Nebudu vědět koho dříve. Snad i blonďáci u mě budou mít v ten večer šanci. Nevím proč, ale jsem vysazená na blonďaté kluky. V životě jsem měla snad jen jednoho blonďáka, který mě dokonce i chvíli přitahoval, ale za krátký čas to opět pominulo. Nějaký error.

Jednou jsem i bejvalého donutila po tom, co jsme si po společném večeru u Metaxy opili, obléct sako s kravatou. Jen tak, pro moje sexuální potěšení. Chvíli protestoval, ale pak svolil. Říkal, že to byl nejlepší sex, co jsme vůbec kdy měli. Fakt to na mě působí jako afrodiziakum. Viagra pro ženy. Kdo sleduje seriál How I Met Your Mother, tak Barney to krásně popisuje v písničce Suits.

Pánové prosím, noste ty saka častěji. <3