Jak jsem nakonec dostala to, co jsem chtěla

22. února 2017 v 0:20 | Coura. |  Diary
Je na čase znova psát. Chybí mi to. Chybíte mi vy, mé věrné čtenářky. Měla jsem delší pauzu skrz to, že nebylo o čem psát. A čas, který mi vyšel na vydání nového článku, tak to nahradil můj věrný přítel spánek. Oh ano.. jsem líné prase.


Samozřejmě že jsem za včas musela se sebou začít něco dělat, udržet si nějakou životní úroveň a také dělat, co mě baví. Teď se chystám opět vyprávět našlapaný courovský příběh. Kdo nečetl mé předchozí články, tak vám musím objasnit, že se tu bude jednat o muže, hnědovlasého a hnědookého ze silvestrovské párty. Bylo mým plánem ho sbalit. Na slavného silvestra jsme spolu měli pouze vášnivou líbačku. Jedno krásné odpoledne naše duše zavítali do kavárny se lépe poznat. Dal si kakao. Poté už toho muže nemůžete brát vážně. Opravdu ne. Stali se z nás velice dobří přátelé. Z něho se stal skvělý posluchač mých příběhů a v jeden osudný večer se také stál další čárkou v mém seznamu.


Začalo to tak, že jsem šla do klubu s jedním klukem a jeho partou. Jen tak mimochodem, na toho kluka jsem ten večer měla dost velký zálusk a myslím si, že on na mě taky. Letmé doteky, hluboké pohledy do očí, sedal si ke mě a držel mě, jak kdybych byla jeho. No byla jsem z něho paf. Ještě aby ne, když je to hnědovlasé hnědoočko. Jo, ten taky.


Říkám vám, tihle kluci mě jednou zničí.


Na téhle párty jsem byla v mírném podnapilém stavu, proto mě tedy nenapadlo nic jiného než vytáhnout mobil a začít psát všem cokoliv, co mě napadlo, aby té ostudy nebylo málo. Napsala jsem tomu panu kakaíčkovi, který zrovinka byl na té samé párty, aby mě přišel laskavě najít. Po sto dalších hodinách a panácích se naše cesty spojili a oba se shodli na tom, že by bylo dobré si jít popovídat někam, kde je ticho. Nenapadlo mě nic jiného než navrhnout záchody na vrchním poschodí, kde nikdo moc nezabrouzdá. Povídali jsme si krátce.


Naše rty po sobě hltaly, ruce začaly osahávat vše, co se dalo. Narval mě do kabinky a zamknul dveře. Já nevěřila vlastním očím. V hlavě mi běhaly myšlenky o tom, jak říkal, že s žádnou nespal ještě. Nedávno jsme si psali o tom, jak si to nechává pro nějakou vyjimečnou. Ale já ho chtěla a kvůli němu jsem porušila pravidlo, že nebudu s žádným klukem spát na záchodě. Je nutno podotknout, že to byly hezké záchody a čisté. Jo ja vím… jsou to prostě záchody. Strhal ze mě nelítostně oblečení a rozdali jsme si to.



Potom jsme se krásně pobavili na tom, jak skvělý jsme kamarádi.


Pak jsme dělali jakoby nic, sem tam na sebe hodili očko a usmáli se. Navíc tam na mě ještě čekal ten druhý chlapec. Se kterým jsem už byla dokonce párty a pokračovala v házení očka na něho.

Tak vidíte, nakonec jsem pana kakaíčka přece jen dostala ;-)




 

I coura dokáže být vážná

7. února 2017 v 16:04 | Coura. |  TT
V listopadu minulého roku mě tragicky opustil můj kamarád, který mě provázel posledními roky mého života. Začátek našeho seznámení byl nevinný, ale jak šel čas, došlo to do stádia, kdy jsme si museli řekli, že jsme natolik stejní, protože oba se neradi vážeme a že by nám to neklapalo. Ani jednomu to nedělalo problém. Později jsme spolu začali spát a to pravidelně. Oba jsme byli střelci. Dokážeme rozeznávat od sebe city a sex.
I tohle sexuální dobrodružství, jak šel čas, zaniklo. Do našich životů přišli opravdové vztahy, ale naše kafíčkování na benzínkách nepřestalo. Stále jsme se vídali. Sice už né tak často, ale i přes to jsme si na sebe čas našli. Podrbali naše drahé polovičky a řekli si, jak je stejně nejlepší být nezadaný.
I přes to, že jsme potom byli oba nezadaní, tak vše zůstalo na čistě přátelské linii.
Proč vám to píšu? Proč máte pocit, že toto není tématem týdne? Dozvíte se, tak čtěte dál. . .


Dneska ráno jsem vstala se smíšenými pocity. Na jednu stranu v mém srdci byl mírný klid a na druhou stranu mi po zádech proběhla husina.
Zdál se mi sen, kde jsem byla v nějakém hloučku lidí a zahlédla tam toho mého kamaráda. Stál tam v zajímavém tmavě modrém oblečku. Běžela jsem za ním a celá překvapená na něho vychrlila, co tu dělá, že jsem ho dlouho neviděla. On nic neřekl. Vytáhl klíče a šel pomalu a potichu k takovým zvláštním dveřím. Já mu jen stačila říct, kam jde, že jsme se dlouho neviděli, že bych si sním ráda popovídala a on jenom odvětil: ,, Už musím jít". Potom za sebou zavřel dveře, které už nešli otevřít.
Dostal se můj kamarád na konec své cesty až teprve teď a přišel se rozloučit? Po probuzení jsem měla teplo na duši z toho, že jsem ho opět mohla vidět.
Opravdu by mě zajímalo, co nás čeká na konci cesty našim životem.

Každopádně je důležité, aby jsme si život užili dokud můžeme být tady. Nikdy nevíte, kdy plamínek naší svíčky vyhasne. Může to být za desítky let. No možná už zítra.



Coura romantička

19. ledna 2017 v 12:03 | Coura. |  Diary
Ať už jsem se snažila jak jen to šlo, tak nemoci a viry už mě také pohltili. A řeknu vám, že taková nemoc z člověka udělá docela trosku. Dnes ráno jsem se probudila s pocitem, že mi někdo chybí po mém boku a jak krásné by bylo, kdyby vedle mě někdo ležel a já se mohla přitulit. To je jasný příznak nemoci. Možná to jen mám zafixované z dětsví, jak kolem mě máma lítala, opečovávala, byla jako anděl při mém boku a já zase chtěla, aby to tak bylo.


Jak se takhle nudím doma v posteli, tak často vzpomínám a přemýšlím. A dnes bych se s vámi chtěla podělit o jednu super historku, která se nestala zase tak dávno. V tomhle článku si přijdou na své romantické dušičky.


. . .


Bylo nebylo..


V jedné krásné slunné zemi, pojmenované Itálie, se všichni zrovna chystali popíjet vínečko a tančit do brzkého rána. Samozřejmě i já a mé tehdejší kamarádky. Itálii jsem si hned zamilovala a především ty snědé hnědovlasé navoněné muže.


Víte, když máte stejnou povahu jako já, tak tady ta země je jako ráj. Ráj na zemi. A není nad pravý a nefalšovaný jih Itálie.
Už jste si někdy řekli, že byste chtěli žít, tak nějak bez stresu, nematerialisticky, po obědě nepracovat, dát si lahodnou kávu a po večerech jenom tancovat? Kde vás muži budou brát jako královny? Pokud něco takového hledáte, tak jih Itálie je tou správnou volbou.




Každý večer jsem chodila na diskotéky a jednou se tam sblížili mé oči s mladíkem, jehož jméno bylo Walter. Po tom, co jsme spolu tančili, tak mě chytl za ruku a odtáhl mě pryč. Procházeli jsme se a povídali si přes google translate. To bylo dost vtipný. Dostali jsme se na pláž a teď si představte, jak slyšíte v dáli jenom italské písničky a vlny, které naráží na břeh a jeho sladký smích. Takhle, když na to myslím, tak mi to přijde, jak díl z telenovely Divoký anděl nebo Šeherezáda. Bože, jak já to nesnášela.



Jak to jinak mohlo skončit než líbáním do brzkých ranních hodin.

Nejromantičtější den v mém životě byl, ale následující den.

Když jsem si válela šunky na pláži a chytala bronz, slyšela jsem pořvávat nějaký kluky a no jasně, kdo jiný by to mohl být než Walter s jeho kumpány. Je bylo vždycky slyšet. Čekala jsem, zdali zamnou přijde nebo bude dělat, jakoby se předešlou noc nic nestalo. Vypadalo to na druhou variantu, ale potom jsem si všimla, že na mě stále pokukuje. Nedává na sobě nic znát. Potom na mě mávl a nenápadně ukázal, že mám dojít ke zmrzlině. Já šla. Nemohla jsem ho najít a tak jsem se netrpělivě rozhlížela všude a on na mě zezadu skočil. To mi přišlo tehdá dost vzrušující. Šli jsme se zase projít, ruku v ruce. Byla jsem z toho všeho naprosto v sedmém nebi. Kdysi jsem totiž nebyla tak zkažená jako dnes. Ta romantická duše ve mě byla. Tak si umíte jistě představit, co prožívá holka, která zažívá románek, jak z filmu a ještě s krásným italem.


Na procházce nám začalo pršet a tak jsme utíkali pod takový altánek a začali jsme se vášnivě líbat. A když říkám vášnivě, tak to bylo opravdu extra vášnivé. A trvalo to dokud nepřestalo pršet. Řeknu vám, že nic romantičtějšího jsem asi už nezažila.



Je to nádherná vzpomínka, která mě bude pronásledovat dokonce mých dnů, co budu naživu.





 


Hluboké a vážné zamyšlení

17. ledna 2017 v 17:39 | Coura. |  TT
Téma tohoto týdne je fanatismus. Jen co jsem dočetla toto slovo, se mi vybavil můj fanatický život. Lépe bych ho nepopsala. Je to docela k zamyšlení téma, protože mi hned do hlavy naskákalo sto miliónu myšlenek. A já bych se dnes ráda s vámi podělila o tyto myšlenky.

Zaprvé, pod fanatickým člověk se mi vybaví osobnost jako je například Adolf Hitler a také různé náboženství. Je to takový typ diktátorství, ze kterého mám husí kůži a negativní pocity, myšlenky. V jisté zdravé míře mám sama problém s autoritami. Možná to je ten důvod, proč takové pocity mám. Co se týče vztahu nebo, když si vybírám nějaké, jak já říkám "kořisti", tak jedině pravý opak mě. Někoho, kdo mi nebude chtít velit.




Zadruhé, nedokážu přestat myslet na moji budoucnost. Stále v myšlenkách přemýšlím, co a jak udělám. Plánuji věci ohledně cestování, protože to je něco, co v mém životě je potřeba a za čím si hrdě půjdu, i kdyby mě to mělo stát, cokoliv. Já často všem okolo mě říkám, jak je život krátký a jak je potřeba si ho užít do poslední vteřiny. Bez ohledu na to, kde kdo žije, kolik mu právě je let nebo co se týče finanční stránky. Jenže všeho s mírou, jak se říká, protože to dokáže být opravdu zrádné.

Přemýšlím nad životem tak často, že když jeden den nic nedělám a jen třeba spím, tak na mě přijdou depky, že ztrácím čas. A to by jste mě měli vidět, když mi někdo vymlouvá, jak toto není smyslem života nebo když mi někdo říká, jak je život jen o práci, že bavit se smí jen politici a zbohatlíci. To se ve mě nakupí veškerá zlost a rozzuří, že by okolo mě vše shořelo na sto kilometrů. A to už trošku zavání fanatismem. Je to, jakoby jste řekli fanatickému muslimovi, že je islám na hovno a žádný Alláh neexistuje. On by pak po vás hodil bombičkou.

Na závěr bych vám chtěla říci, že jestli cítíte, že skrz něco by jste šli, i přes mrtvoly, je potřeba si to promyslet a neškodit tím druhým. Taky není dobré všem vnucovat svůj názor a nutit lidi okolo sebe, myslet si totožně to stejné, co vy.
















Vypusť děvku.

16. ledna 2017 v 20:47 | Coura. |  Diary
Každým dnem si říkám, že je opravdu lepší být coura. Není lepší pocit než být bez citu a namotávat, namotávat. Není lepšího pocitu, jak to, že jste získali tu vyhlídlou kořist. Je to jak když posilujete a už jsou znát výsledky. Ten slastný pocit.


Víte, dnes mi můj osud opět ukázal cestu, kterou se mám vydat. Potvrdila jsem si moje místo ve společnosti a také to, že zadanost je stupidní hloupost. Kde je napsáno a dáno, že člověk musí být zadaný? Nikde.


Pokud jste nečetli článek o plese, tak vám radím si ho přečíst ať víte, o co jde.


Byl tu jistý kouzelník, který mě očaroval a zmanipuloval, že jsem v životě nevěřila, že se to někomu podaří. Myslela jsem si, že to bylo moje dvojče z minulého života, jak moc stejný a sehraný se mnou byl. Nevím, jestli jsem byla tak moc opilá a celé si to dokreslila jako pohádku nebo se úplně zbláznila.


Můj zlatý milý kouzelníček je zadaný. To neměl dost soudnosti mi to sdělit?

Takže žádná káva, nic.



Už se těším až ze mě vyletí ta největší děvka v pátek na dalším plese a to vám říkám, že takhle klidná dlouho nebudu !!!


Ámen





Coura na plese !!!!

15. ledna 2017 v 23:37 | Coura. |  Diary
Tak mé milé čtenářky, konečně jsem vystřízlivěla a je čas na další článek. A kde je nejvíce prostoru a času než ve vlaku? Ano, právě sedím ve vlaku, ve velkoprostorovém voze a naproti mě sedí mladík ve vínovém svetříčku s výstřihem do V, který si brouká, špulí rty a cvaká něco do notebooku značky HP. Je to hnědovlasé modroočko se strništěm. Strniště je zlo, sexy zlo. Taky mi furt šlapal na kozačky. Asi si moc neuvědomuje, kolik práce dá vyleštit a vyčistit takové kozačky. Naštěstí měl sladký, trošku teplý úsměv a je to architekt. Nevím proč, ale architekti mi přijdou zajímavý. Moc ráda bych se s vámi podělila o ten krásný výhled z okna ... (článek jsem psala už odpoledne) ... Krajina byla celá zasněžená a krásně se vše lesklo od slunka, ačkoliv mám stejně nejradši léto a už se ho nemůžu dočkat. Taky jsem si dnes připomněla, jak hnusný umí být kafe z automatu Cafe + CO. Fuuj.

Teď už konečně k tomu plesu. Jelikož byl pátek 13., tak jsem čekala nějakou pohromu. Né, že bych byla nějaká pověrčivá, to ne, ale jisté obavy tam byly. Ten den byl potřeba naplánovat z minuty na minutu, aby se nic nepokazilo. Moje super minuty mi stejně nevycházely. Potřebovala jsem odvoz rychle a tak kamarád vytáhl od dědy to legendární auto jehož jméno, každý z nás zná. Ta skvělá limuzína škoda felicia. V autě seděli ještě kámoši ze základky a ti se rozhodli do mě už v autě nalít skvost pana Morgena.



Nejlepší bylo to, jak jsem neustále potřebovala mít v ruce panáka, abych zapomněla na tu bolest z podpatků. A když už alkohol začal působit, tak byla potřeba to rozjet ve velkém stylu. Není nic lepšího než jít nabalovat rovnou dj's, aby nás nechali s kámoškou tancovat na pódiu. Hodně lidí si myslelo, že je to součást plesu. Ne, nebyla. Tak aspoň vytáhli chlapci šampaňské. Na něho jsem měla opravdu chuť. Když nás tam začali opravdu balit a měli úchylné narážky, bylo načase vzít kámošku a odejít na bar.




Po cestě jsme narazili na kouzelníka, který měl svoji show na tom plese, tak padl návrh, že ho pozvu na drink, když mi ukáže kouzlo, které mě nadchne a povede se, protože mi nepřijdou kouzelníci nějak extra zajímavý. On mi ukázal opak.

Fakt mě překvapil a nešli jsme na jede drink. Padlo jich daleko víc, že už ani já sama nevím, kolik jich bylo. Na baru se mi podařilo obhájit to, že na kouzlení nic není. On mi řekl, tak se ukaž, podal mi karty. No naštěstí mě v mládí sestřenka naučila kouzlo, které není ohrané a já koukala, že i v podnapilém stavu jsem ho dokázala oblafnut. Stouplo mi sebevědomí, tak mi nestačilo jedno kouzlo. Říkám ,, koukej, jak přičaruji rum ´´ a šlohla jsem za barem flašku rumu, když se číšníci nedívali. Jako popravdě, já tomu nevěřila, že to projde, ale zázrakem prošlo. Teď, když už byl rum a nějak jsme se seznámili, byla potřeba odejít do soukromí, kde by jsme se mohli sblížit daleko víc. Posloužila nám sedačka na balkóně. V mé hlavě se už míhaly myšlenky, jak po něm vyjedu, protože v tu chvíli už jsem to potřebovala. Jenže ono to nabralo jiné obrátky. Skončilo to povídání, záchvatů smíchů a posléze i tancování. Bože, není ani možný, jak moc mi byli sehraní. Parket byl jen náš. Cítili jsme se jak ve stardance.




Říkali jsme si, že to chce něco spontánního a první, co nás napadlo, bylo zapotřebí ukázat lidu, jak skvěle nám to spolu jde přímo na pódiu. Jó, hned si pro nás přišli sexy chlapíci ze security. Ještě je nutno podotknout, že jsem celou dobu tančila bez podpatků. Mé nohy už totiž nebyly skoro cítit, jak kdyby byly amputované. Po několika hodinách tance, jsem zjistila, že v mé noze byly střepy. Nezbývalo mi nic jiného než kopnout panáka a vytahat je. Vůbec to nebolelo, jak kráva. Tak jsem si k těm šatičkám dala tenisky. Však proč né.

Když nadešel čas loučení, tak jsem se trošku cítila, jak popelka, která musí utíkat pryč. Né domů, ale za kámoškou, která už si vedla svůj úlovek do blízkého klubu a já ji nemohla ztratit. On bohužel musel zůstat tam, ale stihli jsme se domluvit na kávu. Joooooooooo pije kávu. Žádné kakao. Mé věrné čtenářka již pochopí. No a pak přišla, tak dlouho očekávaná pusa a poté jsem utekla.

Mimochodem také na tom plese byl ten, který mi poskytl sex a nocleh po vánocích, jak jsme dostali pokutu za košík a tak dále. Ten mě prý nechtěl otravovat skrz to, že jsem stále lítala někde s "čarodějem" . Haha smůla.

V klubu už to bylo roztančené a já neměla chuť už tančit s jiným klukem, protože jsem věděla, že nikdo není na tančení lepší, jak kouzelník. Ale jistá zábava se našla. Hádejte jaká. No ode mě byste to rozhodně nečekali.
Moje kamarádka, která ještě nedávno byla plachou laňkou, tak teď si tam našla jeden dost dobrý úlovek a nejlepší bylo to, že za ni tam přijel ještě další. Víte, moje rady jsou nad zlato. Ona je krásným příkladem, jak z plaché laňky se stane krásná, sebevědomá žena. Mojí práci, ten večer, bylo dělat vše proto, aby ti dva se nesetkali, aby neviděl ten druhý, jak se dost vzrušeně líbá s tím prvním.




Tak mi nezbývalo nic jiného než s tím, co přijel si povídat, říkat, jak vůbec netuším, kde kámoška je. Později už mě chtěl pozvat na panáka, ale já odmítla s tím, jak moje játra už nezvládají. To byla milosrdná lež. Moje játra toho snesou, byste se divili. Stejně mi koupil alespoň fantu. Odmítla jsem ho, protože mi nepřijde v pohodě chodit na panáka s kámoščiným úlovkem, i když je to sexy hnědovlasé hnědoočko.


Chlapci od kámošek mi připomínají secondhand. Už jsou jak použitá věc. Takový kousek, tam nalezený, nepotěší ani nenadchne. Teda alespoň mě.

Musím se ale přiznat s jednou věcí. Trošku jsem ho zneužila k tomu abych se zbavila jedno týpka, co za mnou stále lezl. Řekla jsem mu svůj plán a on mě chytil a odtáhl.

Když se nad tím zamyslíte, tak jsem teď za couru opravdu nebyla. Popravdě nevím čím to bylo. Možná tím, že byl ten pátek třináctého. Každopádně teď v pátek mě čeká ještě jeden. Z toho mám možná i celkem strach. No necháme se překvapit.





Milý deníčku

12. ledna 2017 v 20:17 | Coura. |  Diary
Milý deníčku,


moje kamarádka mě velice irituje skrz to, že veškerý můj volný čas tráví na telefonu, místo toho, aby se se mnou bavila a rozebírala zítřejší ples. Ona si vykopala vlastní hrob. Seděli jsme v naší oblíbené kavárně při sklence rozlévaného vína. No a protože nám nestačila sklenka, museli jsme dokoupit celou flašku. Samozřejmě, flaška byla vypitá během půl hodiny a my už pak neměli, co dělat.



Pokud nevíte jaké víno si pořídit, Chardonnay je ta správná volba. Bylo zapotřebí ještě dokoupit víno rozlévané, alespoň dvakrát, protože jsme měli fůru času. Potom, co kamarádka málem shodila celý stůl, jsme se rozhodili, že už pít není potřeba. Několikrát ze mě se stal sněhulák, protože během noci, u nás nasněžily tak dva metráky. Pokud píšu s chybami, tak se olmouvám, ale víno je zrádné. Snažím se velice.


Zítra mě čeká ples. Bude tam milion známých lidí a milion známých mužů. Buď tam budou ti, co jsem s nimi už něco měla a nebo ti, co s nimi ještě plánuj něco mít. Tak čekejte extra speciál v neděli až vystřízlivým. Třeba to bude stejný trhák jako na pana Silvestra.



Chtěla jsem dneska využít sílu vůle a jít vám příkladem, jak alkohol není správný, ale nevyšlo to. Vůli nemám a sílu na ni už vůbec ne. A jediné s čím vás dnes mohu poučit je to, že je blbost abstinovat.

Radši pozvedněte číši a užijte si života dokud jste živý.


Mějte se krásně do neděle. Papa




Update courovského života

12. ledna 2017 v 10:00 | Coura.
Můžete poděkovat mé drahé silné vůli, že píšu další článek, protože jsem poslední dobou tak strašně lenošná, že bych se ztratila mezi lenochody. Víte, mám tisíc myšlenek, které bych chtěla napsat. Miliony nápadu na různé články, ale toho času už tolik není.


Zatím než se pustím do toho správného děje, tak vám oznamuji srdečně a s potěšením, že s panem P. je to na skvělé cestě. Začíná se mi otvírat, jak květ pampelišky. On mi snad fakt žere, že jsem ta hodná a nevinná.


Taky se v mém životě objevil ještě další přírůstek do sbírky. Je to nadšený sportovec a už jsem měla dva jeho kamarády.


Teď si trošku protiřečím s tím, jak jsem psala, že si dávám pozor na to, s kým se ty mé oběti baví. S tímhle asi udělám vyjiímku. Zatím jsem s nim nic neměla. Známe se od doby, kdy se naše duše střetly na krásném a tajuplném místě. V hospodě. Já vím říkám, že nejsem romantická duše. Tenkrát mě do té hospody dovedl můj kamarád, který je bejvalým spolužákem s mým bejvalým. Už několikanásobně bejvalým.


O něm ještě uslyšíte, protože kdykoliv se střetneme, tak vše vzplane a já hořím touhou ho alespoň ochmatat. Teď si možná říkáte, co když je to ten pravý, když se k sobě tak vracíme. Není, protože ti pravý neexistují. Je to tak vy romantické duše. Každopádně on je ten člověk, se kterým si nerozumíte, nemáte co říct a když si píšete, tak hovna. Jakmile se ale ocitnete někde venku a máte opět v sobě nějaké to alkoholové opojení, tak se neudržíte. V tenhle moment nemám žádnou silnou vůli. Nemám.




Nikdy nezapomenu na to, jak jsme byli ten kamarád, on a já spolu v jednom místním baru. Tančilo se a pilo. S bejvalým jsme nedávali na sobě znát to, jak moc se chceme. Když jsem si musela odskočit, tak pomalu kráčejíc si to na wc, mě někdo zatáhl za ruku. No jasně, byl to on. Přimáčkl mě na zeď u záchodků a vášnívé líbání mohlo začít. Bylo to tak spontání a sexy. Nezapomenutelný byl hlavně kamarád, který čirou náhodou šel na záchod a viděl nás tam, jak si to tam skoro rozdáváme přes oblečení, dodal jen jeho legendární větu: ,, Děláte si prdel? ". Vysmál se nám a odešel. My s chutí pokračovali dál.

Nejvíc sexy věc, co kdy muži mohou udělat pro to, aby mě dostali, tak je to právě toto gesto. Když muž se svým sexy tělem, mě pevně přitlačí ke stěně, k autu, k čemukoliv a začne mě líbat. Z této pasti už pak nemám šanci. Ach.


Zpět do hospody.

Byla jsem tam jediná holka v harému mužského pohlaví. Holka se pak cítí, jak královna. Teda, prvně se ti muži musí k té holce chovat jako ke královně. V tomhle případě, to tak bylo. Ten sportovec tam seděl na jednom panáku, tak tři hodiny. Seděl vedle mě. Měla jsem dost prostoru ho okouzlit. No všiml si toho i bejvalý, který měl pak dost idiotské narážky.


Nedávno měl narozeniny a já mu popřála. Od té doby si píšeme a dost mě to s ním baví. Daroval prý reebok mikinu v hodně tisíce korun pro jednu slečnu do dětského domova. No není to sladké?


Tento článek byl takový update, aby jste věděli, co a kdo se kolem mě teď pohybuje. Mimochodem ještě dodatek - opravdu zas tak často nepiju.

To be continued . . .






Coura se zpovídá a pak radí. Hoď očko ;)

10. ledna 2017 v 20:09 | Coura. |  TT
Víte co je síla vůle? To je když jste opojení flaškou či dvěma flaškami vína a začnou vás přitahovat skoro všichni. Ti, co se alespoň z nula celých nula nula jedna podobají Zacovi Efronovi či Paulovi Walkerovi. Když máte husí kůži, jen co vás sáhne, ale vy i přes to, nemůžete nic dělat. Proč? Protože kolem vás se točí milion známých lidí, kteří vás potají a nenápadně sledují. Analyzují každičký váš krok, aby věděli detaily přitom, až na vás budou házet špínu. Jsou nenápadný asi jako černoch z Lídlu. Mimochodem, proč by sakra nemohli být černoši v letáku? Bože proberte se.


Myslím, že mám psychickou nemoc, kterou bych nenazvala jinak než courovství. Jakmile na mě sáhne dotyčný, ať už omylem či účelně, tak mě se podlamují kolena, zapalují se mi lýtka a já bych už po něm nejradši vystartovala. Bože pomoc. Samozřejmě nemůžu, protože muži nemají rádi laciné holky, tak se musím snažit ještě nějakou dobu a hrát si vlastně na něco, co neexistuje.





Je ve mě jakýsi démon, co ovládá mé myšlenky. Co mě neustále nutí po nějakým pokukovat až to někdy bolí mě samotnou. Stále musím tu největší děvku, co ve mě dříme, držet na uzdě. Docela dbám na to, aby mé sexuální soukromí nebylo prozrazeno, aby žádný kluk nevěděl, s kým jsem co měla a aby mi uvěřili ty nevinné lži. Taky je potřeba vědět, že nejsou nějak přátelsky propojení všichni.


Potřebuji se vypsat z mých courovských pocitů. V reálném životě to mohu rozebírat jen s těmi vyvolenými, kteří to nepotřebují všude rozkřikovat. Bylo mojí potřebou si blog založit. Také z důvodu toho, že chci ženám ukázat jejich sílu. Je důležité, aby se měla žena ráda, aby se dokázala ocenit a byla sebevědomá.


Síla vůle mě provází vždy, kdy si musím uvědomit, že není dobré spát se všemi. I já sama mám svoji hrdost, vážím si sama sebe a spím, jak už jsem psala, s vybranými kousky, kteří mi do života něčím mohou přispět. Například jsem mohla poznat, že opravdu všichni muži nejsou stejní a že hodní muži nevymřeli. Jen je možné, že ti muži, co jsem s nimi něco měla a byli hodní, tak už hodní nebudou. Taky se mi stalo jednou, že ten sex byla chyba. Ale tak chybami se člověk učí nebo ne?





Ve většině případů jsem se něco nového naučila. Ať už vylepšit své výkony, dbát při sexu nejen na uspokojení toho druhého, ale i na sebe atd. Především, co mi dělá radost, že mám schopnost číst myšlenky z jejich očí. Každý ten pohled mi dělá nápovědu a já pak alespoň vím, co chtějí a co mám dělat.

To vše ze mě udělá tu úžasnou, na kterou se tak namotají.

Tuhle schopnost si může osvojit každá z vás. Možná by ale nebylo dobré, kdyby všechny ženy začaly používat tato kouzla. Na mě by pak třeba nezbyli žádní muži, ačkoliv by mi to možná stálo za ty šťastná srdíčka žen. Je nutno podotknout, že nejsem žádná feministka. Jen mi záleží na blaho žen, které si neumí dupnout a nevěří si. I muži jsou krásná stvoření plná radosti, bez kterých mi bychom nemohli existovat.


A jak si ji osvojit?


Začít můžete u očního kontaktu, kdy si vyhlédnete nějakou kořist. Ideální na to je, když čekáte na vlak a máte čas.

Krok 1.
Poohlédněte se po okolí a jakmile uvidíte tu správnou, tak nahoďte na něho očko. Váš pohled musí být upřimný a tak trochu lišácký. Opětuje vám pohled? Řekněte si v hlavě: Chci tě.
Krok 2.
Otočte hlavou a prohrábněte si vlasy a znovu proces zopakujte od prvního kroku. Tímto jste mu potvrdila to, že jste na něho nekoukla omylem, ale že za tím něco vězí.
Krok 3.
Potom se na něho delší dobu nekoukejte, ale sledujte nenápadně, zdali se kouká. Buď vám to sdělí kamarádka nebo odraz někde v okně či tak něco. Pokud se nechytil a nepokukuje, tak začněte od kroku prvního.
Krok 4.
Zdali pokukuje, je na čase se sladce usmát.



To je celý proces. Pak si zvolíte už vy, co vlastně od toho muže očekáváte. Chcete se seznámit? Běžte se ho na něco zeptat nebo vyčkávejte. Třeba se odhodlá sám. Pamatujte, v téhle době se už nehraje na to, že první krok dělají kluci. První krok dělá ten, kdo má větší koule. Jen pár kluků jsou toho schopni a to většinou v podnapilém stavu.


Doufám, že jsem vám trošku pomohla a pokud ne, tak alespoň jste si početli.
Přeji příjemný večer :)





Coura na prášky.

8. ledna 2017 v 14:05 | Coura.
. . . chystal se mě políbit a najednou ,,Slyšíš ten zvuk?", zeptal se ten sexy muž do pasu odhalen . . .


V tento moment skončil můj dokonalý sen a já musela opět čelit realitě. Ten zvuk bohužel nepřicházel ze snu, ale z opravdového života. Proklínám vás vy úžasné sny, které se rozhodnete skončit v tom nejlepším. Jste jako reklamy mezi jednotlivými dny. Pokud je to dobrá reklama, tak skončí brzo a pokud je to špatná reklama, tak se prodlužuje do nekonečných časových jednotek.





Zatím, co se z mého těla vylučuje hormon Kortizol (stresový hormon), já nesnáším všechno a všechny, především ty malé dětičky, co před mým oknem házely petkami. Jelikož jsem večer šíleně lenošná, tak spím s kontaktními čočkami, tak se probudím někdy s jednou a někdy pouze s rudými oči. Dnes jsem měla to štěstí a probudila se jen s jednou. Taky mi byla zima, protože mrzne, že i mé okna to nezvládají a umrzají. Skoro poslepu, jsem se vydala do kuchyně postavit vodu na kávu. Když jsem zjistila, že došla, tak se mi míhaly černé skvrny před očima. Mohlo to být ještě horší?
Po příchodu z obchodu s novou kávičkou, provětraná a skoro umrzlá, na mě koukala z poličky káva, která tam ležela, tak půl roku a já na ni zapomněla.


Přešla mě chuť na kávu a udělala jsem si bylinný čaj na uklidnění.

Toť začátek krásného dne.


Přeji vám, ať máte zbytek dne lepší než já a bez zbytečných stresů.

Zamyšlení ve vlaku jedné coury.

8. ledna 2017 v 11:00 | Coura.
Když jedete vlakem nějakou delší dobu, tak máte dost času na přemýšlení o vašem životě. Každá z nás už měla tu chvilku, kdy máte sluchátka a v nich pomalou vážnou hudbou, koukáte zamyšleně z okna a připadáte si, jak ve filmu. Jo, dnes jsem měla takovou chvíli já. Při kochání zasněženou přírodou, cesta utíkala jak mávnutí hůlky Harryho Pottera. Taky tomu pomohla píseň od Toulouse I Will Follow You. Děsně zamilovaná retro píseň, ale na spaní a přemýšlení je úžasná. Dokáže pohladit na srdci, vy se u ní můžete krásně zrelaxovat a utéct z reality. Popravdě, dost momentů z mého života jsou jak vystřižené z filmu. Někdy mi přijde, že režisér mého "filmu" má vážně dost blbý smysl pro humor. Ve vlaku také dost ráda přemýšlím nad životy spolucestujících. Každý člověk ve vlaku má svůj scénář a já bych si je všechny nejradši přečetla. Pokud zrovna neházím očko na nějakého muže, tak nad těmi lidmi přemýšlím, nenápadně je analyzuji a zkouším se filozoficky dojít a přiblížit se k jejich životem. No, někdy v mých myšlenkách vznikají šílené scénaře.





Četli jste hororovou knihu Spalovač mrtvol od Ladislava Fukse? Hlavní postavou je Pan Karl Kopfrkingl, pracující v krematoriu, který celý příběh o sobě tvrdí, jak je hodný mírumilovný člověk, nekuřák a abstinent, který nesnáší násilí, boje a války. Nakonec ale brutálně zabije celou svoji rodinu, protože manželčin židovský původ mu brání v kariéře.


Víte, když já se seznamuji s něžným mužským pohlavím, tak jste si mohli již všimnout, jak já zebe udělám jiného člověka. Stanu se tím, čím oni chtějí, abych byla. Při seznámení s mužem P., který je součástí mých posledních článků, taky jsem s ním ze sebe chrlila jaký jsem abstinent, nekuřák, žádná coura a to, že jsem se sním hned líbala, bylo přeci skrz to, že jsem slavila Silvestra a omylem ten alkohol se mnou zamával, protože za normálních okolností nepiji. Samozřejmě to nebylo tím, že jsem měla v sobě tak dvacet panáku a jeden kýbl Captaina Morgena. Nene.



Oni se na to namotají a já pak pomalu, ale jistě odhaluji svoji tvář, což oni nepostřehnou a tak se zamilovávají a zamilovávají. Jakmile to začne být vážné, tak je milosrdně odpálkuji, jak pan Kopfrkingl. Jsem také vrah. Vrah mužských nadějí na lásku. Nemůžu za to, že v aktuálním období mého života, nedokážu být věrná. Nedokážu milovat jen jednoho. Vždyť jich je tolik. Tolik krásných a zajímavých mužů. Tolik dvounohých ztělesněných hříchů.









Muži a kravaty

6. ledna 2017 v 23:32 | Coura. |  Diary
Když si představím, že příští týden se chystám na ples, kde bude statisíce mužů a budou mít oblečené kravaty a saka, tak mě to nenechává v klidu.

Klukovo sebevědomí stoupne, když má oblečené sako a tak budou zkoušet, co se dá. To je čas, kdy i největší blizničky, můžou se stát muži, na kterých se náš pohled zastaví. To nebude ale jen jejich čas, i můj. Budu v sedmém nebi.




Kluci a kravaty, kluci a saka. To je zlo. To je sexuální touha. Nepíšu teď o 50ti odstínech šedi. Ta knížka a celý příběh je podle mě fraška, kterou čtou ženy po čtyřicítce nebo mladé košťátka, které musí jít s trendy a nemají svůj vlastní styl. Nikdo neřekne potom, že je to jeho oblíbená kniha, protože je to blbost. Uznávám, že jako ženské porno je to dobré.

Pro ně sako znamená mnoho. Jak pro nás šminky, drogerka, kosmetika jsou pro nás součást naší osobnosti, tak oni to vidí v saku. Oni mají nevýhody v tom, že nemohou použít makeup. Představte si, že celý život nemůžete použít ani řasenku a jste přirozená, jak květinka. Jednou se namalujete a podtrhnete tak svoji krásu. Cítíte se jako Miss Universe, jakoby to by měl být váš den. Cítíte se být středem vesmíru. Jako rudá růže v záhonu, kde jsou jen samé žluté růže. Oni to tak mají se sakem. Je to jako maska. Přelud. Jejich svědomí vytažená na povrchu.

Jak mě to nenechává v klidu. Nebudu vědět koho dříve. Snad i blonďáci u mě budou mít v ten večer šanci. Nevím proč, ale jsem vysazená na blonďaté kluky. V životě jsem měla snad jen jednoho blonďáka, který mě dokonce i chvíli přitahoval, ale za krátký čas to opět pominulo. Nějaký error.

Jednou jsem i bejvalého donutila po tom, co jsme si po společném večeru u Metaxy opili, obléct sako s kravatou. Jen tak, pro moje sexuální potěšení. Chvíli protestoval, ale pak svolil. Říkal, že to byl nejlepší sex, co jsme vůbec kdy měli. Fakt to na mě působí jako afrodiziakum. Viagra pro ženy. Kdo sleduje seriál How I Met Your Mother, tak Barney to krásně popisuje v písničce Suits.

Pánové prosím, noste ty saka častěji. <3






Pokračování příběhu o tom, jak "ho" dostanu + menhack

6. ledna 2017 v 22:30 | Coura. |  Menhacks
A máme tady pokračování s mojí "osudovou láskou" a taky nějaký ten menhacks . . .
Pamatujete si, jak jsem vám psala o klukovi ze silvestrovské párty a pak jsem ještě dodávala, jak ho dostanu? Ještě aby ne, když moc článků nevydávám a poslední článek jenom o něm, nevyšel zas tak dávno. Jdu si udělat čaj bylinkový, aby jsme mohli začít. Bez toho by to nešlo. Víte, opravdu potřebuji tu správnou konstalaci ke psaní. Jo, to jsou ty vánoční světýlka, tma, klid a čas (hodně času).

Ve čtvrtek odpoledne, jsem přemýšlela nad plány na pátek a co je lepší než si hned odpoledne zajít s někým do mé oblíbené kavárničky.

Když narazíte na kavárnu, ve které se cítíte lépe, jak doma, tak máte problém. Pohltí vás. Začnete být závislý na ni stejně, jak třeba na nikotinu. Kdyby se mi vrátily ty peníze, co jsem tam utratila za poslední měsíc, tak bych mohla odjet na Bahamy. Samozřejmě to se nestane, ale zase naopak mám super vzpomínky s přáteli. Když si sednete na kávičku či vínečku do kavárničky s tou pravou osobou, tak je to pro vás lepší jak sto psychologů. Možná proto, jsem tak pořád v pohodě.

Dlouho mi netrvalo to přemýšlení a napadl mě on. Budeme mu říkat třeba P., protože mě nebaví stále vypisovat "osudová láska". Nemyslete si, že se jmenuje třeba Pavel, Pepa. Nejmenuje a ta zkratka není podle jména. Kdo vůbec neví, proč mu tak říkám, tak doporučuji si přečíst článek ze silvestrovské párty, článek předešlý a pak se vrátit sem. Říkám si, že vás nenechám dlouho čekat. Aspoň budu mít další námět na článek. Tak jsem mu napsala, co dělá dnes odpoledne. Byl pro mě k mání a tak jsme dneska vyrazili.


Celé ráno jsem si promítala v hlavě scénář, jak se budu chovat, jakou taktiku na něho použiji, co si objednám a co si asi objedná on. Taky jsem se bála, abych si ho pamatovala z té párty, protože jsem byla kantáre.


Když jsem ho uviděla, bylo mi jasné, že je to on. Ty jeho kaštanové oči nešli přehlédnout. No ani ta jeho čepice s bambulí. Pozdravila jsem ho a řekla mu, jestli ztratím bonusové body za to, když řeknu, jak nenávidím zimu, protože jsem promrzla.

(Kdybych byla mužský úd, tak se nepostavím asi tak rok z té zimy)

My hrajeme takovou hru, když někdo udělá něco, co toho druhého bere nebo se mu líbí, tak se řekne, že má bonusové body navíc. On miluje zimu a já ztratila body, protože jsem řekla, že ji nenávidím a že miluji léto. Samozřejmě je to vše braný ze srandy a dost nás to bavilo a baví.


Hned po pozdravu jsme se společně odebrali do kavárničky. Hrál tam opět sexy a pomalý playlist, který se krásně hodil pro moji hru s ním. Teď už nemluvím o těch bodech, ale o tom, jak ho chci dostat. Obsluhovala nás máma od holky, se kterou to teď táhne můj bejvalý. Cítila jsem se dost dobře, ale ještě víc bych se cítila se sklenkou vína, ale nemohla jsem vypadat, jak alkoholik, když on si objednal kakao. Jo, objednal si kakao, protože kávu nepije. Kluka, co si objedná kakao už nemůžete brát vážně. Ztratil bonusové body. Já mám štěstí poslední dobou na muže, co nepijí kávu a nejí sýr. Samozřejmě mám v plánu je to všechny naučit. Možná to ale překousnu.


Povídali jsme si o všem možném, zvlášť chtěl rozebírat to, jak jsem mu v opilosti řekla, že mám pokutu za to, jak jsem ukradla košík nákupní a když mi donesla servírka kávu, tak jsme řešili, kdo má hezčí srdíčko, jestli já na cappucinu nebo on na kakau. Tento souboj vyhrál. Taky to byla správná chvíle, kdy bylo potřeba konat.


Teď je načase, abych vás seznámila s mojí balící technikou, která mě životem provází už pár let, kterou jsem dneska užila v praxi.

Technika se nazývá. . .

. . . přemýšlím . . .

Jmenuje se

Hoď očkem.


Počkáte si na správnou příležitost, která nepřijde hned. Poznáte ji podle toho, když se ten naproti vám rozpovídá a vy nedokážete přemýšlet nad tím, co vypráví. Zvednete šálek toho, co pijete. V mém případě to byla káva. Chytnete si šálek oběma rukama. Položíte si šálek na spodní ret a zvednete oči. Podívejte se mu upřímně do očí a až se vaše oči střetnou, tak přihmouříte očka, dejte hlavu trošku na stranu a v duchu, jak se mu koukáte do očí, řekněte: Chci tě. Pak se trošku napijte a položte. Pak se očima vraťte zpátky a mile se usmějte.


Potom musíte znovu navázat konverzaci. Je dobré mít nachystanou nějakou neutrální větu, která se hodí jako odpověď na vše. Nesmí zjistit, že jste ho neposlouchala a řešila, jak ho svést očima. Pokud stále bude povídat, tak máte možnost se ještě chytnout tématu a pokud ne, tak řekněte něco jako ,,no teda". Nic víc mě teď asi nenapadá.


Když já tohle dnes udělala, tak mi řekl, jak mi to sluší. Víte,když vám kluk řekne nějaký kompliment a vy řeknete jen "děkuji", tak je pak ticho, protože ani jede neví, jak navázat konverzaci. Já jim řeknu vždycky " i ty jeden lichotníku", takovým ironickým hlasem. Víte, jak to vždycky pobaví každého? :D



Na závěr bych vám řekla, že je to na dobré cestě. Namotává se, jak klubíčko. Přesně podle plánu. Plánujeme další "příště". No tak držte palce. Posílám pozdravy mým věrným čtenářkám. Jste nejlepší.


funny disney bitch snow white sarcastic








Muhaha, stejně tě dostanu.

4. ledna 2017 v 20:25 | Coura. |  Menhacks
Pamatujete si, jak jsem vám vyprávěla o tom muži, který byl na silvestrovské párty a tvrdila jsem mu, jaká jinak bývám hodná holka, jak miluji skupinu, která byla na jeho tričku a on mě pak pozval na panáka Jacka Danielse? Byl moc hezký, hnědovlasý, hnědoočko. Myslím, že kdyby jakékoliv mužské pohlaví mělo hnědé oči, tak by mi ani nevadilo, že mu odstávají uši či měl nos, jak naběrák. Strávili jsme spolu hezkou část večera. Povídali jsme si na schodkách v krátkém rukávu, když ve čtyři ráno bylo mínus asi padesát stupňů. No a při líbání jsem měla pocit, že jeho rty krásně vyplnily ty mé. No nebyl to jen pocit.




Tak si mě den poté přidal na facebooku, protože jsem mu mé jméno napsala do mobilu. Divím se, že to přelouskal, protože co si pamatuji, tak jsem mu, do jména kontaktu, napsala dlouhý vzkaz s tím, že tam měl i mé jméno. A co si budem nalhávat, byla jsem dost nalitá. Psali jsme si ze začátku nudně. Znáte to, když se neznáte a nemáte si co říct a je tam to trapné napětí. Pak to ale nabralo jiné grády. Začínal se mi líbit, dokázal mě rozesmát a cítila jsem z něho něco nového, co mě přitahovalo.

No, a pak přišel se skvělou zprávou, kde mi ze začátku píše, jak mě poprvé "odmítl", což ale si nepamatuji, jak to probíhalo a jak mě měl odmítnout. Škoda. Pak pokračoval, že v tom byla jiná holka, se kterou si píše už dlouho a že je fájn, ale že v ten večer byla nepříjemná a semnou se nezačal bavit skrz to, aby ji naštval, ale že chtěl poznat novou, jinou fajn holku a že se tak i stalo, když mě poznal. Taky že by se mnou zašel ven.


Víte, je tu předemnou další výzva. Však on se do mě zamiluje. Věřte nebo ne. Opravdu si cením toho, že byl upřímný a narovinku mi to napsal, ale i tak. Nedá mi to spát. Donutím ho, aby se do mě zamiloval a zapomněl na tu fajn holku skrz kterou se semnou pak začal bavit. Bude namotaný, jak klubíčko.
Jak na to půjdu? Jednoduše. On je podle mě ten hodný typ kluka a neodolá té svůdné hodné holce, se kterou zažije dobrodružství.
Musím si to zanalyzovat a naplánovat:


Jakou mě už viděl?

alkoholik
sprostější
jako couru, když jsem po něm vyjela hned
rozcuchanou, zpuchlou
bez empatie
příliš ukecanou
ne moc svůdnou, spíš kamarádskou
ví, že můj ex je trapnej debil

Jakou mě teprve uvidí?

abstinent
sem tam někdy ulítne sprosté slůvko, ale jedině roztomile
úlety? co to je?
učesanou, sexy
budu se na něho více vyptávat
ukecaná budu asi furt
svůdnou, ale ne moc
musí zjistit, že jsem inteligentí
i přes to si zachovám klidnou hlavu a budu se snažit působit přirozeně



Už se těš bejbé. Ámen.


Zvuk je v sexu důležitý.

4. ledna 2017 v 18:17 | Coura. |  Diary
Slyšíte ten zvuk? Ani já ne, protože jsem konečně doma. Sama v teple, při vánočních světýlkách, poklidné hudbě, co mi hraje v uších a svíčce, která naprosto dokonale voní. Bože to je klid.


Miluji ticho, ale i přes to, musím mít puštěnou alespoň hudbu, protože mi to pomáhá utéct z reality. Někde, kde jsem jen já a moje sluchátka. Z mého života tak 40% proposlouchám. Možná proto, jsem dostala na vánoce teď troje sluchátka. Všechny se mi zničí během mávnutí ruky. Jasně nezničí se sami. Krásně jim k tomu napomáhám nebo minimálně ztratím ty gumové špunty. Achjo.


Taky je pro vás, kdo jezdíte autobusem nebo vlakem, nutnost mít po rukách vždycky sluchátka? Nesnesu poslouchat deset minut nějaké ženské, které se baví o tom, co vaří, co kde koupili ve slevě a kde sehnali ten super závěs. Nedejbože, když začnou rozebírat ostatní ženské. Někdy se ani nedivím, že pak jejich muž sáhne po někom jako jsme my coury. Ženy, které si neváží sami sebe a dělají otroky domácnosti. Roboti, co nejsou na baterky. Vy ženy, které se vás to dotklo, tak vás odkazuji na film Matky na tahu.



Ticho je někdy fájn, ale nadruhou stranu, je to zrcadlení vaší nálady, vaší duše a dokáže vás pohltit. Moc ticha, pokud jste plní energie vás vyvede z míry. Co dělat v tichu, když z vás vyzařuje elán a zrovna potřebujete ruch kolem sebe. Odpověď je prostá, spadnete do stresující nálady. Začnete přemýšlet a rozebírat, co vás trápí a proč jste sami, proč jste sami zůstali v tichu. Pak je tu špatná nálada, kde ticho navodí příjemnou atmosféru, nabídne vám objetí a zahřeje na duši. A to je důvod, proč já to musím vyvažovat. Ticho s příjemnou hudbou to umí. Nenechá vás to rozladit. Je to jako drink s názvem Cuba libre. Ach ten lahodný nápoj. Cola v tomhle případě ukazuje ticho a rum tu hudbu. Dohromady tvoří skvělý tým, který nechcete vyměnit za nic. Pak už to jen dolazujete limetkou a ledem. Limetku vám může dělat třeba jak mě teď svíčka a led vánoční světýlka. Naprosto ideální způsob popsání mé situace si myslím.
Ať žijí alkoholici !

Uvědomujete si někdy, jak je ten zvuk důležitý? Představte si, že jste hluší. Teď, že se kocháte mužským tělem, které nad vámi bilancuje a snaží se vás uspokojit, ale vy sice něco cítíte, ale neslyšíte. Neslyšíte jeho vzdechy a neslyšíte sami sebe, jak zníte. Jestli funíte buď jako lokomotiva nebo jak zkušená pornoherečka. A co takové porno? Porno, co to je? To jsou ty webové stránky, na které chodí každý z nás.
(A nedělej, ty tam taky semtam zavítáš)
Jaké by ztratilo kouzlo bez zvuku. Jasné, každý ho stejně ztišíme na 5% z celého volume, kdyby náhodou, ale i tak je tam potřeba. Zvuk je v sexu třešničkou na dortu.

Važme si toho, že slyšíme. Že podle zvuku, vzdychání, poznáme, jak moc se našemu sexuálnímu partnerovi líbí, když mu jezdíme jazykem po tom jeho pokladu. Važme si toho, protože i díky tomu se nám dostane služeb all inclusive. Opět podle našich vzdechů.
Komunikace je důležitá.







Jak si užít sex?

2. ledna 2017 v 20:24 | Coura. |  Lifehacks
Každá žena má právo na to, aby si užívala sex stejně jako muž. Buďte rády, že nejste muslimky a pokud jo, dál nečtěte, protože pro vás ten článek bude úplně zbytečný. Čtěte článek dál, protože vám prozradím pár fíglů, jak si užít nebo se alespoň vydat cestou k rozkoši. Jo uznávám, teď to fakt zaznělo, jak úvod z článku extra.cz. Omlouvám se. Sama jsem se
pobavila. No každopádně čtěte . . .

Krok 1.

Buďte žena

Při sexu je ten čas, kdy ze sebe musíte dostat veškerou vaši ženskost. Buďte sebevědomá. Kolik sebevědomí stačí k tomu, aby jste si ho užila? Stoupněte si zrcadlu nahá a dívejte se, jakoby jste byl někdo cizí. Jak se cítíte? Je vám zle, že byste nejradši utekla, hledáte chyby nebo koukáte jaká jste sexy? Asi žádná z vás by neřekla:
,,och bože, jsem tak sexy, že kdybych byla lesba, šla bych do sebe"...
Víte, od jistých časů, kdy jsem začala častěji střídat sexuální partnery, moje sebevědomí stouplo o 100%, že když se chystám do vany a stoupnu si nahá před zrcadlo, tak si řeknu maximálně, že je čas cvičit, protože dokážu být i sebekritická, ale nikdy tam nestojím půl hodiny a neříkám bože to je děs. Chtělo by to větší prsa, menší pevnější zadek, půjdu na liposukci, fujky blujky. Nenenene.
Začalo to, když jsem zjistila, že abych se cítila před mužem, se kterým právě souloužím, perfektní, protože je to důležité, abych já sama si sex užila, tak musím sama pro sebe být perfektní.
Nějaký příklad, typ? Jste silnější, rozpusťte si vlasy a nechte je jen tak vlát v zápalu vášně. Vlasy lecos zakryjí a někdy dokážou odvést pozornost od nedokonalostí. Spodní prádlo by mělo podtrhnout vaše nejvíc největší ženskosti, tak nechte ty bombarďáky doma nebo je rovnou vyhoďte.
Pracujte na svém sebevědomí, jestli nebude to, tak nemáte šanci.
Pokračování v dalším článku již brzy.








Jaký mají coury předsevzetí ?

2. ledna 2017 v 19:08 | Coura. |  Diary
Takhle na večer si říkám, jestli má vůbec cenu zůstat u předsevzetí. Už je 2.1. a já nad tím stále přemýšlím. Asi je dobré si dát nějaké cíle. Dávám si je každý rok a stačí mi jen čtyři. Začít cvičit, učit se, přijímat výzvy a zůstat u psaní blogu.


Dávat si předsevzetí ve stylu nepít tak často, dávat si pauzy od mužů, více důvěřovat lidem, být o trošku milejší, nemluvit pořád jen o sobě, tak to vše je mi jasný, že tyhle předsevzetí jsou mi úplně k hovnu. Změnilo by to mě, moji osobnost a to nechci. Popravdě jsem ráda za to jaká jsem.


Dokážu snést kritiku, ale nesnesu falešný lidi a ty jejich falešný komplimenty. Dokážu snést jiné coury, ale už nesnesu, když mi dělají do mých namotaných… chtělo by to nějaký název. Namotaných klátičů? Jo je to trapný, ale musím to ještě promyslet. Také snesu, když se mi někdo vyzpovídá, ale už nesnesu, když jsou to hovna a dělá se z toho třetí světová válka. Sama jsem si prošla a sem tam procházím sračkami, hovnami, ale skrz to už nedokážu unést, když si někdo stěžuje na špatné známky a už by se podřezávali. Sračky ze mě udělali silnou osobnost. Hovna zas mě naučili nedůvěry, ale zase být nad věcí a nedoufám v zázraky, ale ve snahu a píli. A taky nejsem romantická dušička. Ámen.


Myslím, že mé předsevzetí, co se týče mého blogu rozhodně nevymizí. Dneska jsme dosáhli sto návštěv a během takové chviličky? To je krása. A vaše pozitivní komentáře mě nutí psát a psát. Dělá mi to radost. Taky to, jak mě navštěvují lidé, se skvělým smyslem pro humor a zanechají komentář. To je to, co si každá blogerka přeje.


Jako správná coura bych měla také začít cvičit, protože při balení mužů je potřeba být fit a v sexu je důležité, aby se hola cítila být spokojená sama se sebou, aby ze sebe mohla dát vše, tu dračici, co v ní je, kterou v duši dusí. No a taky začínám cítím, jak mi placatí prdel, což je varovný signál. Tak začnu od zítra. Ještě mě čeká hodně dílů mého oblíbeného seriálu.

Jak to máte s předsevzetím vy? Napište mi do komentářů.



Bejvalý.

2. ledna 2017 v 13:30 | Coura. |  Lifehacks
Bejvalý.
Chladnokrevný satanáš, ďáblovo stvoření, které bylo Bohem vytvořeno, aby vešlo do vašeho života, všechno zničilo a vše zkomplikovalo. To je zcela jasný a krátký popis.
A pokud pro vás ještě bejvalý není takový případ, tak vás to teprve ještě čeká nebo to před vztahem byl kamarád a vy jste na chvíli byli oblblý a chtěli jste s ním vztah nebo sex.
Sex s kamarádem není zase takový odvaz, jak jsem si dříve myslela. Rozhodně to není běh na dlouhou trať. Poprvé je to sexy a vzrušující až vtipný, ale po několikáté už si jen plníte potřebu. Bez vrušení, bez chuti a bez dobrodružství.


ex


Pokud máš teď problémy s myšlenkami typu "mám se k němu vrátit nebo ne", tak vám můžu odpřísáhnout a dát ruku do ohně, že to dopadne stejně. Rychle to skončí, tak jak to začalo.
Pokud věříte na osudovou lásku a jste takový Ted Mosby, tak věřte, že podle všeho, podle amerických filmů atd. by jste spolu zůstali už poprvé. Je jasný, že každý si zaslouží druhou šanci, ale třetí? To už je blbost. Dostanete se do procesu, který já ráda nazývám KOLOTOČ.
Kolotoč vás drží v pasti a nedovolí vám se z ní dostat ven, nějak se posunout ve svém životě. Točíte se a točíte měsíc, rok, dva roky než si uvědomíte, že to dál nevede a že vás to brzdí ve vývoji. Jste jak moucha lapená v pavučině lží a naděje, která nepřichází.
Pokud máte uvnitř sebe pocit, že se nedokážete zamilovat do někoho jiného, že vždy toho nového srovnáváte s ex, tak nebojte. Tohle je taky proces, který je na dlouho. Pokud jste p rozchodu s ním nemohli najít tu spřízněnou dušičku, tak ona příjde. Příjde až to budete nejméně čekat.
A co je nejlepší?
Udělat si další výzvu.
Přestaňte myslet na to, jak se chcete hned zamilovat. Zapomeňte na bejvalého. Na tu kouli na vašich nohách. Užívejte si života. Užívejte si poznání nových lidí do svého života, protože jednou tam bude ten pravý a pokud ne, tak vám dá něco do života. Nějaké to zpestření, poučení.
Věřím vám že to zvládnete.

Coura už zas vypráví.

2. ledna 2017 v 12:40 | Coura. |  Diary
Víte, když jste coura, tak nemůžete jen tak slavit Silvestr doma, v poklidu při televizi a vínečku. Proto teď střízlivím a mám pocit, že mě každou chvíli raní. Taky jsem vysušená, jak sušenka, z toho alkoholu a v hlavě mi běhají matné vzpomínky z večera. Dnes vám přináším další perličky a chybičky z mého života, ze kterých by jste se mohli popřípadě poučit.



New Girl dance dancing fox drinking


V minulém článku jsem vás trošku popostrkovala k tomu, aby jste se nebáli odvázat, jednou zahodit ty zábrany v hlavě a dali si výzvu. ( například, že v jeden den musíte na vše říct ANO )

Nepočítájí se zásnuby a vdavky. To vždy musíte říct NE. :D

Tento další den jsem vám chtěla jít příkladem, ale v rytmu největší coury.

Alkohol tekl proudem, konfety lítaly, pánské zadečky se vlnily, upjaté nudné slečny seděly v koutku a jen tiše přihlížely, namyšlené naklonované frndy, které se dají krásně a jednoduše nazvat BASIC BITCHES. Ty rozdávaly pohledy, které dávaly najevo to, jaké jsou královny, ale pravda byla opak. Pak tu byly laciné obyčejné štětky, které se sotva držely na nohách. Znáte je určitě. Většinou jsou to holky s legínama, odrosty, tlustými černými linkami a fejkovými airmaxi.

A víte, kdo byl královnou večera? Haha, nemusíte hádat dlouho.


Jááááááááááá . .

drinking alcohol 90210 liquor beverly hills 90210


Proč? Né, že bych byla ta nejhezčí, nejúžasnjěší, za kterou by se každý muž hned otočil. To fakt ne. A víte co bylo tím kouzlem?
Měla jsem v hlavě jen to, jak si chci tu párty užít.

Na Silvestra jsem měla týden dopředu program, což byla chata v pár lidech a jelikož se mi tyto plány zmařily až v onen den, tak jsem neměla nic domluvené. Obyčejného smrtelníka by to zaskočilo a byl by v pasti, ale pro mě to byla výzva. A vy jistě víte a znáte, co se říká již dlouhá staletí. Spontánní nápady jsou stejně nejlepší.
Samozřejmě se mi to potvrdilo.
Začalo to vše, když jsem sama nasedla do taxíku a odjela vstříc dobrodružství na párty, v omámení vína a pivenka. Jó, ale jestli chcete radu, tak to moc nekombinujte.
Seznámila jsem se s partičkou holek hned u vchodu do klubu, které mi dělali společnost až do samého konce. Jmenovala jsem je mými hlavními courami. A ta jedna byla fakt kočka. Vypadala jak Max ze seriálu 2 Socky. Pak to šlo ráz na ráz. Pilo se a líbalo.

Měla jsem úlet s jedním klukem ze střední (poslední dobou se ti kluci ze střední u mě jaksi drží).
Nevím, co bylo horší. Jestli pocit, že to všichni viděli nebo pocit, že jsem mu v opilosti a zápalu řekla, že jsem to toužila udělat už od prváku, což větší kravinu jsem z pusy vydat nemohla. Samozřejmě jsem lhala. Pak tu byl kluk, kterýmu jsem stále tvrdila, že je má osudová láska a že normálně nepiju, že neposlouchám ty hovna, co tam hrají v tom klubu a že ta jeho skupina, co měl na tričku, je nejlepší, že nejsem na úlety a nemám ráda holky, které na úlety jsou. No namotal se na to, jak klubíčko. Zasloužila jsem si panáka Jacka Danielse. Ato se vyplatí.


. . . .

Slyšíte ten zvuk?

Ten zvuk těch rachejtlí a ten vřískot lidí.
Anoooo už odbila půlnoc. Příležitost opusinkovat všechny ty sexy muže v mém okolí, aniž bych z toho měla výčitky. Nevím z jakého důvodu, ale poletovat kolem mužů mě baví. Baví mě lovit. Baví mě si s nimi hrát. Snad je to i můj koníček?

Ta párty byla pro mě jak bonboniéra. Cokoliv se stalo, bylo nové a super. A ti muži, co se mnou trávili večer/ráno, tak byl každý jiný, každý byl dobrý v něčem jiném. Jeden zval na panáky, druhý dobře líbal a třetí jen dobře vypadal.

Toť zas vše.